Na konci prázdnin 

    Už to fouká se strnišťat, žel, hodně studeně a vlhce. Objevují se už neklamní poslové podzimu, barevní draci různých tvarů nad pomoklými panáky obilí, nad kývajícími se korunami temnězelených stromů pod nízkými šedými mračny. Děti se ihned přizpůsobily. Když už se nelze koupat, je možno si nalézti jinou zábavu. Pouštějí draky.

     Ale v těch dracích ve vzduchu je již předtucha, že bude konec dnům volna, bezstarostného běhání venku, her a zábav, že blíží dny, kdy bude nutno vzít podpsží školní brašnu a jít opět do školy. Už ne sice (namnoze) do téže třídy, nýbrž do třídy vyšší, která má třeba jinak postavenou tabuli, kde jsou okna, kamna a dvéře na jiné straně a kde visí obrazy k látkám těmto nově příchozím dosud neznámým. Děti se však touto předtuchou nijak nermoutí, děti mají už takovou povahu, nedělat si z ničeho nic, dokud to tu není. Hrají si klidně a bezstarostně dál, užívají volna, co se jej užít dá. Jejich mysl je jako ti papíroví draci, vysoko ve vzduchu, větru.

     Jinak je ovšem u jejich rodičů. Léto i prázdniny jsou i pro dospělémdobou částečného odpočinku od těch všedních a unavujících starostí. S příchodem podzimu však, vlastně ještě před jeho příchodem, v době, kdy se objevují plakáty, oznamující, kdy se konají zápisy do té které školy, začínají rodičům školních dětí starosti. Neboť každý začátek školního roku je především dobou nákupů nejrůznějších potřeb pro školní drobotinu. Je to vždy perná zkouška nákupní zdatnosti. Je sice pravda, že při tomto školním ruchu se vrací lidem ve vzpomínkách jejich dětství, školní léta a první dojmy z rozvíraných tajů a záhad života a světa, že si s ulehčením mohou říci, že ty děti to mají dnes, zaplaťpámbu, mnohem snažší a lepší, i když je toho učení více, - ale to vše nemůže odstranit dočasnou tíži starostí, zejména ve městech, kde je třeba dítě vybavit od bot až po čepici. Na venku se na to ani tak nehledí, aby šel kluk či holka do školy jako na návštěvu. Děti jdou do školy v tom, v čem pasou husy, ale jinak je ve městě. Zde zasahuje civilazece důkladněji. A proto mají rodiče ve městech navíc starost o dobrý školní oděv, který musí snést mnoho a zůstat při tom pěkný. Je přece známé rčení, že na klucích vše jen hoří. To platí i o určité části děvčat. A škola je vůbec místem bohatým na velmi záludné rohy, o které se trhají šaty. Nelze se proto divit starostlivosti rodičů, aby "nebyl kluk za měsíc z šatů nahej". K tomu také přihlížejí i výrobní firmy. Proto starostlivě vybírají a opatrně nakupují, a když už konečně kluka do nového šatu oblékají, je nutno připojit několik výstrah, jako: "Jestli je nebudeš mít stále hezký, tak se těš!"

     A v chlapci je malá dušička, neboť se ty nové šaty jako naschvál vždy nejdříve někde zachytnou, zrovna když jejich nositel letí jako čert, nebo leze přes plot. Dívce obyčejně není třeba připomínat, aby šaty šetřila. Ta má ženskou parádivost už v sobě.

     Tak začíná školní rok: Starosti, starosti - a až do nových prázdnin se bez nich neobejde.