28. ledna  2008

Plzeňská vlaštovka 

     Události v Plzni nad slunce jasně ukázaly pravou tvář liberální demokracie. Kdejaký vysoký funkcionář zvolený v takzvaných svobodných volbách považuje svou teplou kancelář a s ní spojenou moc za pašalík, a také se s patřičnou arogancí dívá na jemu svěřené stádo občanů: pošlapává jejich práva a zároveň své boty utírá do zákonů této země. Současně slepě poslouchá přání, ba rozkazy tajné sionisticko-zednářské organizace, jejíž hlavním trumfem v rukou je tisk, rozhlas a hlavně televize, rovněž tak zdivočelé stádo zfetovaných mladíků z tzv. Antify. S mediálními prostředky bylo vytvořeno – ať už v Praze či v Plzni nebo jinde – klima strachu z údajného ohrožení občanů ze strany mladých pravicových sil, jenž měly potřebu manifestovat svou vůli po svobodě slova a proti antidiskriminačnímu zákonu. Jsou to lidé, kteří chtějí dělat něco konkrétně pozitivního pro svou budoucnost.

     Ve čtvrtek 17.1.2008 v poledne měla socioložka Dr. Šiklová v Radiožurnálu komentář k právě chystané demonstraci v Plzni za svobodu slova. V rozhlase zoufale volala: „Jak je možné, že se lidi nepoučili…“ Měla nepochybně na mysli demonstranty, jejich existenci, výchovu v rodině apod. Přesně takhle lamentovali v rozhlase v osmdesátých letech proti tzv. antisocialistickým silám.

     Paní Dr. Šiklová patří k širšímu ranku vládnoucího establishmentu, můžeme rovnou říct k „pilířům společnosti“, je profesorkou sociologie na vysoké škole. Pak ale je třeba se ptát – při jejím vzdělání - proč problém politických demonstrací v Čechách a na Moravě vidí tak jednostranně. A demonstrace politických sil odmítajících multikulturalismus, přistěhovalectví, tzv. antidiskriminační zákon, kteří na druhé straně vidí nebezpečí zániku bílé rasy a křesťanské civilizace, jsou v celé Evropě. Proč asi? Evropa se probouzí, je v pohybu, začíná shazovat balast falešné propagandy a křičí: Císař je nahý! Domnívám se ale, že už je pozdě, že Evropu čeká pozvolné vytváření muslimských regionů, jež s postupujícím časem, tak jak bude vymírat bílá rasa, se budou slívat do stále větších celků a vznikat evropské muslimské země.

     Podíváme-li se na mapu obyvatelstva Evropy z roku 1950, tak vidíme, že zde bydlí jednolitá bílá rasa, i když je Evropa politicky rozdělená. Podíváme-li se na tutéž mapu z roku 2000 – je to šokující pohled! Bílá Evropa, i když je politicky jednotná, tak zejména její západní část - od války ovládaná sionisticko-zednářskými politickými silami – za padesát let dostala barvu kůže žirafy: na bílé ploše jsou velké hnědočerné skvrny, jež se stále rozrůstají! Je mnoho faktorů způsobujících tento fakt, vyjmenovávat je v tomto článku nelze všechny. Avšak jedno je naprosto jasné: příčinou dramatické změny struktury obyvatelstva je politika    vládnoucího establishmentu liberální demokracie, v které ideologický směr udávají tajné sionisticko-zednářské organizace v součinnosti s představiteli bankovních a průmyslových kruhů, a některých vysokých škol. Zde, v těchto kruzích, je třeba hledat viníka současného a hlavně budoucího tragického rozvratu kdysi bílé Evropy.

     Především by se měli z tohoto vývoje poučit vedoucí představitelé společnosti, elita národa, paní doktorko Šiklová. Politický systém, jenž jste zavedli v tomto státě po roce 1989, předem kopíroval tragiku vývoje na Západě, nespokojenost jistých vrstev naší společnosti s tím jenom souvisí. Proč jste se nepoučili na Západě z jejich nedostatků, zejména z problému přistěhovalectví, multikulturalismu, feminismu apod.? Proč jsme museli tak rychle přijímat liberální demokracii, aniž jsme si vyřešili problém bolševismu, navrácení nakradeného majetku, spravedlivé vyrovnání se s bolševickými zločinci, zejména s jeho represivním aparátem? Proč jsme museli honem zrušit trest smrti, a do Ústavy dodat tzv. lidská práva? Poté, co padl bolševismus, jsou to právě tato lidská práva, jež chrání zločince.

     Těch otazníků je mnoho a odpověď na ně žádná, a tak se nedivte, že jsou to zase opět mladí lidé, kteří svou nespokojenost s politickým systémem dávají najevo v ulicích. Jako už tomu bylo tolikrát v našich dějinách: v roce 1939 za generála Blaskowitze, v roce 1948 za Gottwalda a Noska, v roce 1953 v Plzni, v roce 1967 za Novotného a Štrougala, kdy mládež volala po „světle“, v roce 1969 kdy mladé lidi masakrovali za pomocí pendrekového zákona páně Dubčeka; potom koncem osmdesátých let, kdy nás bila Jakešova policie – vždycky ve všech dějinných etapách to byla mládež, která pozvedla prapor boje nad své hlavy.
     Nejinak je tomu i dnes.
Mgr. Ladislav Malý