1. prosince 2010

A máme tady

zimu. Prosinec se nám už rozeběhnul v plné parádě a sníh na sebe nedal dlouho čekat. A to nejen na našich horách, ale celou republiku počastoval bílou nadílkou. Ačkoli Martin tentokráte byl spíše sychravý, bílý kůň přijel záhy.

Nejvíce se na toto období asi budou těšit děti. Svatá Barbora neušetří jistě žádnou ponožku nastraženou za okny, svatých se ekonomická krize jistě netýká. O dva dny později, v nedělním čase, již uslyšíme cinkání čertovských řetězů, švitoření andělských křídel, které každoročně doprovázejí sv. Mikuláše. Zlobivé děti pilně nacvičují básničky a písničky jako vykoupení se ze spárů čertovských pytlů. A ti hodné pro jistotu také, peklem si nemůže být jisto dítko žádné.

Čas adventních večerů provoní čerstvé jehličí vánočních smrčků, jedliček a borovic. Nejedno naše dítko s jiskřičkami plných očekávání z příchodu Ježíška s dárky, za pomoci rodičů, nasadí poslední ozdobu na stromeček - hvězdu. Hvězdu, která symbolizuje od pradávna křesťanské světlo z Betléma, kde se náš Ježíšek před více jak dvěma tisíci lety narodil.

Noci v těchto dnech stále více upíjí denního světla, o to romantičtější večery zavládají v rodinných kruzích. Prarodiče vyprávějí své košaté zážitky ze svého dětství, kdy se v tento Boží čas rozkrajovala jablka, aby se jim v plné parádě objevila hvězdička. Odlévali rozeřáté olovo do studené vody a dávali prostor své fantazii při popisování svých odlitků a jejich významů, které si pak uschovali do svých tajných dětských skrýší po celý rok. Lodičky vytvořené ze skořápek vlašských ořechů, jenž každá hrdě plula se zapáleným zbytkem svíčky, nechávala se unášet po hladině a jejich majitelé se zájmem sledovali, jak dlouho vydrží právě jejich světýlko, které symbolizovalo jejich život a štěstí pro příští rok. Děvčata otočená zády k místnosti, do volného prostoru házela střevícem, ze kterých se pak poznávalo, která se vydá do světa za svým štěstím, svým milým a která naopak ještě jeden rok zůstanou doma pomáhat svým rodičům zdolávat mnohdy nelehká úskalí, kterých se po celý rok naskytne všude dost.

Krátce před večeří, kde maminka nezapomněla prostřít o jedno místo navíc u stolu, se celá radina slavnostně oblečená do svého nejhezčího šatu sešla, aby společnou modlitbou všichni poděkovali Bohu za uplynulý rok, který se pomalu blíží ke svému konci. Místnost provoní František, zapálený a umístěný na okraji kamen, ozdoby na tabulkách oken, které vytvořil všemocný mráz, jsou osvětlené dopadajícím světlem ze svíček, které slavnostně zdobí na bílém ubrusu svícen, určený právě pro tento Boží hod vánoční. Dozlatova usmažené podkovy vánočního kapra, vinné klobásy zatočené spirálovitě do "šneků", řízky z prasátka, silná rybí polévka se smaženými kostičkami žemle, bramborový salát, kterého musí být plná mísa a neopomeneme ani na vánoční cukroví, které již s předstihem nejedno adventní odpoledne provonělo světničky chaloupek na horách i v údolích. Jablíčka rubínových barev, hrušky máslovky, burské oříšky a jako dekorace nechyběl papírový řetěz vytvořený za pomocí lepidla a barevných proužků papíru.

Po večeři se opět poděkovalo krátkou modlitbou, děti plné očekávání utichly, až bylo slyšet jen praskání polínek v kamnech. Z dálky již bylo slyšet zvonění rolničky nebo zvonečku. Rychle děti, podívejme se, zda se k nám již neblíží Ježíšek! zvolal dědeček a děti se utíkají podívat, aby tentokráte svého Ježíška uviděly, a ne jako vloni, kdy jim jen těsně jejich pohledům uniknul. Mezitím, kdy byla světnička prázdná, rodiče nanosili dárečky pod stromeček, a v momentě, kdy se zapálí poslední prskavka na větvičce vánočního stromku, vracející se děti zajásají a pilně vyčkávají, který dáreček patří právě jim. S rozzářenýma očima sledují kouty místností, kudy jim zase tento rok Ježíšek uniknul, ale to teď není důležité. Jů, Ježíšku děkuju! Tak zvolá sedmiletý synek, kterému se dostalo cínového vojáčka. Sestřička dostala panenku vyřezanou ze dřeva a celá šťastná se jala hračky, jako by panenka byla živá. Však také hned dostala jméno Anička! Maminka dostala novou sadu příborů a sponku s motýlem do vlasů. Tatínek novou čapku ušanku s kožíškem, určenou do chladných a mrazivých večerů. Babičce udělal velikou radost košík plný klubíček vlny. Však její svetry, šály a čepice tak krásně hřejí.. Dědeček poděkoval Ježíškovi za čerstvý tabák a hned si naplnil svou lulčičku, aby si spokojeně zabafal a tak i vytvořil z dýmu kolečka, která se tiše rozplynula v místnosti. Pak se zpívaly koledy, babička pokračovala ve vyprávění. Krátce před půlnocí se všichni teple oblékli a vydali se k domu Páně, aby se při Půlnoční mši mohli pomodlit za všechny, kteří již nemohli být s námi, ale v srdcích je máme navždy. Připomenout si narození Ježíše Krista, nelehký život Josefa a Marie... Ach, tento krásný vánoční čas byl skutečnou ozdobou celého roku.

Dnes již tyto zvyky často nevidíme. Duch Vánoc se vytratil a tento čas je spíše období nehorázných reklam. Však zkuste dítěti dnes rozkrojit jablko a dát dřevěnou hračku! Děti již neuspokojí ani mobilní telefon za 5.000,- kč, dokonce pro holky je málo panenka Barbie, mnohdy zakoupená za cenu nákupu jídla na celý víkend. Masově vymyté dětské mozky reklamou už pomalu neví, kdo jim dárky přinese. Jakýsi starý a vousatý pán v červeném kabátu a se silnou obezitou, který se nám každoročně nacpává do domácností a honosí se jménem Santa Klaus? Nejedno okno je ozdobené kýčovitými světýlky na elektriku z tržnic vietnamských obchodníků. Vliv čínského trhu pociťujeme na každém kroku. Zlodějští trhovci s nabídkou svařeného vína, kdy mnohdy nedají ani slibované dvě deci nápoje za už tak nehoráznou cenu. Vánoční trhanec, klobása z grilu, punč, jmelí zlaté i stříbrné barvy.. To všechno je tradiční, avšak za cenu, kdy domů si prakticky nenesete nic a jediné co máte, je prázdná peněženka. Vánoční čas je dnes pouze obchod, lákání na úvěry už takto zadlužených rodin a představení různých kýčů, které mají vytvořit uměle radost a spokojenost. Lidé v tento čas často zavírají oči, přejí jeden druhému štěstí a zdraví. Bohužel, mnohdy i neupřímně. Vánoční pohlednice s motivy Josefa Lady vystrnadily jednodušší sms zprávy, zasílané hromadně. Jedno vánoční přání oběhne půl republiky, protože fantazie lidí končí právě u stisknutí tlačítka Odeslat sms.

Hodně se mluví o hospodářské krizi. Můj osobní pohled na celou věc je, že krizi máme hlavně sami k sobě ve vztazích. Krize bude tak dlouho, dokud se necháme ovlivňovat trhem, reklamou a dalšími výplachy hlav z televize, novin i časopisů. Vývoj ve světě procesorů a rychlého internutu už jistě nezastavíme, pokusme se však zastavit vlivy, které kazí Vánoční čas. Nedejme si vzít Ježíška, nedovolme zapomenout, proč vlastně Vánoce máme.

Přeji všem svým blízkým i vzdáleným krásný čas vánoční, mnoho hvězdiček z jablk, dlouho plující skořápky ořechů a betlémského světla jiskřícího z našich očí. Míra pokoj v duších všech.

Jindřich Nestler