15. prosince 2008

Vánoce? Konzumní přežitek!

Jako malý jsem se na Vánoce vždy těšil. Nikoliv jen pro dárky, které na mne čekaly pod stromečkem, ale i pro tu neopakovatelnou atmosféru klidu, míru pohody a samozřejmě slasti z pocitu školních prázdnin. Ulice byly prázdné a klidné, doma teplo, jídla habaděj, cukroví a za oknem dvacet flašek citrokoly (kam se hrabou dnešní coca-coly!), které padly za dva dny!

Poslední radost z Vánoc jsem zažil v roce 1990, kdy strašák kapitalismu a chudoby toliko opatrně škrábal na dveře. Ačkoliv jsem již dávno procitl z revolučního opojení a byť ve svých teprve 17 letech jsem pochopil, že celá ta slavná sametová revoluce nebyla ničím jiným než pučem StB, řízeným společně z Washingtonu a Moskvy, přeci jen jsem cítil jakési povznášející pocity, že jsem nezapadl do všeobecného morálního bahna, které nastalo v momentě, kdy byla nastolena demokracie a z kanálů a děr vylezla ta nejohavnější verbež, kterou bolševik dokázal udržet pod pokličkou.

Teprve Václav Havel svou nesmyslnou amnestií z kraje roku devadesátého stvořil pro všechny vrahy, devianty, násilníky, pedofily a feťáky ráj na zemi na úkor všech slušných lidí.

Jak přibýval rok za rokem, Vánoce se mi stávaly čím dál více odpornější. Lidé byli na sebe jak psi, násilí v ulicích narůstalo raketovým tempem, zkaženost mládeže nelze popsat, do toho všeho do naší země proudila čím dál větší vlna pochybných individuí. Jejich snem je likvidace svátku Vánoc a na Staromáku místo obřího vánočního stromku postavit mešitu.

Televize zaplavena americkými slátaninami nejhoršího druhu, které v rodné zemi nemají statut ani E filmu. Už nemáme Ježíška, ale Santa Clause a na Štědrý večer si můžeme zajít s rodinkou do McDonaldu na speciální vánoční menu. Navíc tím uděláme radost mamince, kterou už dávno nebaví obalovat kapra a péct cukroví.

K čemu nějaká trapná česká tradice? Děti se ve škole beztak učí, že se pomalu, ale jistě stáváme 51. státem USA, současnou kulturou jsou počítačové hry, horory či akční krváky a co se duchovních hodnot týče, hodně teď frčí islám a to především mezi návštěvníky čajoven či klubíků, tedy místech se silnou aglomerací drogově závislých.

Ke konci roku naleznou k lidem cestu nikoliv politici, nýbrž bankéři slizkého vzhledu nabízející „výhodné“ úvěry pro ty, co si nemohou dovolit potěšit své blízké dárkem pod vánoční stromeček. Zatímco jindy musíte o půjčku, kvůli zaplacení nájmu, doslova žebrat na kolenou, nyní jsou vám peníze vnucovány!

Metoda je obvyklá. Přeci nechceš zklamat své nejbližší! To jsou slova odporných kreatur v drahých oblecích, které se nejspíše učily u tajných služeb jak praktikovat brainwashing! Člověk vskutku podlehne, aby pak půl roku žil v neskutečném stresu před návštěvou exekutora! Už aby ty Vánoce byly pryč říká si každý a ze ztrápeného pohledu je vidět, že svá slova myslí vážně!

Já jsem svou averzi vůči Vánocům, z kterých se za posledních 18 let stal symbol odporného konzumu, povrchnosti, falešnosti a zoufalosti, před pěti roky vyřešil radikálně. Všem jsem nařídil, aby mi pod stromeček nic nekupovali s tím, že ani já nic kupovat nebudu a na Štědrý večer ať se mnou nikdo nepočítá! Vypnout televizi, zhasnout světla, zapálit svíčku a v klidu sám přemýšlet jaký ten svět bude hezký, až to tady vyhrajeme. Pak si Vánoce opět znovu a rád vychutnám!

Petr Kříž