Zakázat názory nelze,

změnit systém ano

Dělnickou stranu navrhuje vláda Mirka Topolánka rozpustit a zakázat. Vadí ji naše politická činnost, postoje, názory, demonstrace. Něco podobného se v dějinách naší země po roce 1989 zatím nestalo.

Devatenáct let se trapně diskutuje o zrušení komunistů, kteří během této doby působí v parlamentu, volí prezidenta, nyní usedají ve vedení krajů. K zákazu však nikdy nedošlo, ani dojít nemůže. Komunisté se podíleli na listopadovém převratu po událostech 17. listopadu, oni stáli při zrodu nového režimu, jehož představitelé své trestné činy kryjí pojmy demokracie a humanita.

Členové a sympatizanti Dělnické strany v dnešní vyhrocené době představují jedinou skutečnou opozici režimu lží a přetvářek. Extremismem je pošpiněn každý, kdo nesouhlasí s vývojem a směřováním své země po roce 1989. Kdo nesouhlasí s principy systému, které jsou protinárodní, antisociální a hlavně v rozporu se zdravou výchovou budoucích generací a zajištěním existence české rodiny.

Právě teď se mluví o zákazu Dělnické strany, jež zastupuje názory lidí, které nikdo nemůže zakázat. Politický systém, zabetonovaný pro odlišné názory a myšlenky, jenž v boji s nimi používá zákazů a represe, není demokratickým systémem, ale totalitním.

Jestliže dnes jsou stoupenci programu a myšlenek Dělnické strany extremisté a neonacisté, zítra to bude většina národa. Každý bude extremistou a neonacistou, kdo vyjádří svůj názor, pohrdání nad systémem, který v průběhu devatenácti let dovolil rozkradení státního majetku, rozbití země, vstup do vojenských struktur NATO bez referenda, pošlapání demokratických principů komediálním parlamentem, jehož složení ovlivňují nikoliv voliči, ale agentury „veřejného mínění“ a média.

Ministr vnitra Langer argumentuje tím, že demokracie musí mít sílu se bránit. Ve skutečnosti však demokracie dávno prohrála, protože umožnila, aby lidé spojení s mafií, zločinem, korupcí a dalším svinstvem vládli této zemi. Lidé „z ulice“ do vysokých pater politiky nesmějí, protože by mohli vytěsnit pány Langery a jemu podobné „politiky“ na okraj společnosti, kam patří.

Filosof Jan Patočka, který zemřel krátce po podepsání Charty 77, napsal tato slova: „Čím větší strach a servilnost, tím více si mocní troufali, troufají a budou troufat. Není žádný prostředek jak zmenšit jejich tlak, než jsou-li znejistěni, vidí-li, že nespravedlnost a diskriminace nejsou zapomínány… To neznamená vyzývání k bezmocnému vyhrožování, nýbrž k chování za všech okolností důstojnému, neustrašenému, pravdivému, které imponuje prostě tím, jak se odráží od oficiálního.“

Každý režim je nahraditelný, žádný zde není na věčné časy. To není vyhrožování, ale pouze konstatování faktu. V okamžiku, kdy se tento systém brání svým oponentům zákazem, nikoliv výměnou názorů, je předem jasné, že odpočítávání do jeho konce právě začalo.

Pravda zvítězí, a my s ní!

Martin Zbela

šéfredaktor DL