Proč neslavím 17. listopad 89?

Protože k tomu mám několik pádných důvodů. Den boje za svobodu a demokracii, jak se tento státní svátek v našem kalendáři oficiálně nazývá, nebyl prvním dnem sametové revoluce. Sama tato revoluce je totiž pouhý mýtus.

Před 19 lety došlo k politickému přeskupení moci a uvolnění trhu. Následoval odprodej národního majetku a napojení země na organizace pod přímým vlivem Spojených států amerických. Výsledkem je teritorium s vlastní ústavou, ale pod naprostou ideovou i finanční okupací Západu a jeho filosofie liberalismu a materialismu.

V naší zemi neexistují svobodné, ale zparchantělé volby. Co to znamená. Do orgánů státu je člověk volitelný pouze v případě, že je členem politické strany systému, tj. liberálního režimu, který vzešel z přeskupení moci před 19 lety. Od takového člověka se neočekává svobodný úsudek a názor, ale pouze poplatnost vůči liberalismu. Musí mluvit ústy režimu.

Před rokem 1989 existovala pouze jedna strana, v rámci které existovaly frakce, postupující proti sobě (bez účasti diváků, voličů – veřejnosti) a rozdělující si svůj vliv v zemi. Všechny tyto frakce ale měly společného jmenovatele – komunismus, materialismus, závislost na SSSR, realizace politiky východní velmoci.

Po roce 1989 existuje několik stran, které před veřejností (a za její účasti v podobě volitelů „frakcí“) proti sobě vystupují a po každých volbách si rozdělují vliv v zemi. Všechny tyto parlamentní strany ale mají společného jmenovatele – liberalismus, materialismus, závislost na USA, realizace politiky západní velmoci.

My víme, na rozdíl od masy, která vždycky a za každých podmínek podlehne vládnoucímu názoru (nyní liberalismu), že politika a životní styl Západu je cesta do pekel. Je to nepřirozený způsob života, který se příčí základním mravním a etickým pravidlům. Jde o kult násilí, konzumu, bezcharakternosti a zisku. Z tohoto důvodu nemůžeme ani souhlasit s politikou stran liberalismu, které v naší zemi vládnou.

Liberalismus učinil z politiky pouze výtah k moci, to samé však existovalo i za komunismu pro ty, co měli rudou knížku a mohli se pochlubit dobrými kontakty a věrností systému. Do dnešních stávajících frakcí systému (ODS, ČSSD, SZ, KDU, KSČM) vstupují lidé pouze pro kariéru, dobré místo se zaručeným nadstandardním příjmem.

Poslední příklad: nově zvolení hejtmani jsou bývalí ministři. Nehledí se na odborné znalosti a kvalifikaci, ale pouze na předchozí místa v politice a z toho vyplývající kontakty. Politická reprezentace země je výsledkem dobrých kontaktů účastníků frakcí, nikdo z nich nepůjde proti systému, díky kterému se dostali k veslu moci.

Nemohu slavit něco, co se ohání pojmy svoboda a demokracie a přitom vím, že jde pouze o slova v kalendáři. Svobodný člověk je mimo jiné svobodný i tehdy, kdy může ovlivnit dění ve své zemi a má k tomu rovné podmínky jako ostatní, bez ohledu na jeho názor. Demokracie je systém takový, ve kterém všichni a jejich subjekty mají stejné, rovné podmínky k vyjadřování svých názorů a jejich prosazování.

V zemi, kde názory proti liberalismu a systému, vzniklému z přeskupení moci v roce 1989, jsou veřejně potlačovány a haněny jako neonacistické, a záměrně jsou srovnávány s „příčinami“ druhé světové války, koncentračními tábory apod., neexistuje svoboda, ani demokracie.

Jestliže veřejná kritika politiků propojených s mafiánským podsvětím je pro ministra vnitra, který je sám podezřelý ze spolupráce se zločinci, důvodem k rozpuštění politické strany, nemůžeme mluvit o svobodné demokratické zemi.

Totalitní režim těží z pasivity masy, avšak důrazně se brání aktivitě jedinců. Každý náš čin proti systému je dnes „vyvážen“ otevřením dalšího nového hypermarketu a spuštěním nového seriálu v televizi. Masa potřebuje klid a pohodlí, náplast na svůj život, ve kterém je odsouzena k roli konzumenta a čumila. Radikálové, buřiči, byli za všech časů černou ovcí společnosti. Vždy však předznamenávali společnost budoucí.

V jednom jsme oproti všem zvítězili už nyní. Víme, že máme pravdu. Jiní ji hledají, někteří o ní nikdy nepřemýšleli, protože zkrátka žijí pouze všedními příhodami a nikdy nešli za rámec, k podstatě života.

Naší podstatou není život v úpadkovém liberalismu a podřízení se stranám systému, jejichž funkcionáři a členové dělají politiku pouze pro své osobní výhody, bez ohledu na to, jaké ideologii slouží. Nemůžeme nad tím mávnout rukou a jít si do nejbližšího marketu pro čokoládu v akci, růžový balónek, a večer si pustit televizi, abychom se dozvěděli, že Gitu v Ordinaci zabili zlí neonacisté.

My prostě takto žít neumíme a nikdo to po nás nemůže ani chtít. Z tohoto důvodu nemohu ani já, ani další lidé v Dělnické straně slavit 17. listopad 1989. Proto v den 19. výročí falešné revoluce jedeme do Litvínova, abychom ozbrojeným policistům s vodními děly dali na vědomí, že chceme v této zemi revoluci skutečnou.

Martin Zbela