Před zatčením:

Chtěli jsme domů, těžkooděnci nás zmlátili

PŘÍBĚH Účastníka VÁLKY V JANOVĚ

Dne 17. listopadu jsem se společně s kamarády rozhodl podpořit demonstraci Dělnické strany v Litvínově pod heslem „Proti pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí“. Na místo srazu jsme došli pěšky směrem od nedalekého vlakového nádraží, na němž zaparkoval náš autobus.

Krátce po příchodu na náměstí Míru začaly projevy jednotlivých nacionalistických organizací. Nejprve od předsedy Dělnické strany Tomáše Vandase, poté nastoupil místopředseda DS Jiří Štěpánek a člen DS Jiří Bárta. Následovali zástupci organizací Slovenská pospolitost, Nové slobodné Slovensko, RWU a Autonomních nacionalistů. Jejich projevy patřily především cikánskému problému v Janově a nadále se nezlepšující situaci.

Hodnotila se i česká politika a mafiánské praktiky jejich lídrů. Vyřčena byla i slova o prakticky stejné diktatuře, jako před rokem 1989, a také o hrozbě sionismu.

Při poslechu na zaplněném náměstí Míru až tuhla krev v žilách. Hojná účast, troufám si říci víc jak 1 000 demonstrantů, svědčí o velké nespokojenosti. Potěšitelným faktem je i podpora místních obyvatel, především pak bílých starousedlíků Janova.

Po ukončení projevů a krátké hudební vložce jsme pořadateli vyzvání k povolenému pochodu do Janova. Vyrážíme tedy po hlavní silnici směrem od náměstí za doprovodu ideo-policistů, kteří jsou zatím naložení v dodávkách.

Po necelé půlhodince přicházíme na kruhový objezd poblíž Janova, vidíme cikánský „pajzl“ Calipso, který tak rád hostí například Džamilu Stehlíkovou. Nyní se ale díky neznalosti místních ulic vydáváme právě směrem ke Calipsu. Policisté nám okamžitě přehrazují cestu.

Několik aktivistů se táže policistů, proč nám není umožněn postup dále, vždyť je vše povoleno. Odpovědí jsou nám však vhozené dělobuchy a slzné granáty, opakuje se opět situace z první demonstrace, příslušníci politické policie nemilosrdně bijí každého, kdo je jim po ruce, nastupují policejní koně, těžkooděnci a vodní dělo. Vzduchem lítají rozbušky a čpí slzný plyn.

Já jsem osobně mimo bitvu za kordony těžkooděnců, kteří nás drží a nechtějí kamkoli pustit. Zhruba hodinu sleduji se skupinkou asi 30 aktivistů dění v prostorách janovského kruhového objezdu. Mezi námi se nachází i pár místních starousedlíků, jeden například říká: „Chci jít domů, pusťte mě.“ Další říká: „Chtěl bych vidět vás, kdyby jste tu mezi těma stvůrama žili, nás Čechy zbijete a cikáni se na kopci jen smějou.“

Po celou dobu sledujeme brutální počínání policistů, kteří například přímo před našimi zraky v pěti mlátí tonfy jednu dívku, kterou následně spoutají. Mezi námi se nachází i nahlašovatel demonstrace, proto si k sobě pomocí anti-konfliktního týmu snaží zavolat velitele zásahu, aby nám sdělil tento neoprávněný zásah policie a další jejich postup.

Po dalším čekání však usuzujeme, že se zřejmě nedostaví, jelikož neochota policistů nám pomoci je očividná a proto se vydáváme po poradě s jedním starousedlíkem zadní cestou přes pole nazpět k vlakovému nádraží, kde je náš autobus a auta.

Po cestě se dozvídám, že ostatní kamarádi z autobusu jsou také na cestě k nádraží a o některých zraněných demonstrantech včetně těžkého zranění dělbuchem.

Po přejití pole dorážíme ke garážím, z ničehož nic se však na nás vyřítí policejní koně a přibližují se i těžkooděnci. Zasahují bezdůvodně a neoprávněně, není mi jasný jejich důvod, když pokojně jdeme zadem směrem pryč z centra bitvy.

Snažíme se jít směrem dál přes hustý les, ale policisté se stále přibližují a následně asi polovinu z naší skupinky bezdůvodně zatýkají. Mezi sedmi zatčenými se nacházím i já. Končím tak zmlácen a asi hodinu ležím na studené zemi se spoutanýma rukama za zády než přijede policejní eskorta.

Policejní šikana je očividná a po příjezdu eskorty jsme násilně vlečeni a naloženi. Převezeni jsme do Mostu, kde nás stále spoutané s rukama za zády postaví čelem ke zdi, za námi jsou policisté, takto čekáme na výslech zhruba tři hodiny. Po odvlečení na služebnu a následném výslechu nám všem je sděleno, že jsme neuposlechli výzvy policistů a ty následně napadli. Obviněni jsme z výtržnictví.

Zmítá se ve mě neuvěřitelná zlost, když mi vyšetřovatel povídá, cituji: „No víš, neměl bych ti to říkat, ale vím, že jste nic neprovedli, máme to zkrátka nařízený z vyšších míst někoho sebrat a obvinit, aby media měla o čem psát. S tím nic neudělám.“

Je to jasná likvidace mojí osoby, jakožto aktivního člena a kandidáta DS. Již před volbami na mě ušili příslušníci politické policie jednu represi v podobě nesmyslného obvinění na mojí osobu. Měl jsem údajně napadnout cikána, zbít ho a hanlivě a rasisticky mu nadávat, což je lež. Dostal jsem za to čtyři paragrafy včetně hanobení etnické skupiny, rasy a přesvědčení.

Absurdita celého politického procesu je v tom, že neexistuje jediný svědek údajného incidentu a rekognice mé osoby byla provedena stylem „ukaž na něj“. Případ mého zatčení spolu s dalšími sedmi aktivisty v Litvínově je další systémová represe!

Můžou nám nadávat, bít nás, zatýkat a zavírat do vězení, ale nikdy nám nemohou vzít naše ideály, přesvědčení, víru a lásku k vlasti! Pokud máte zájem nám finančně pomoci, můžete vyjádřit solidaritu zasláním jakéhokoli finančního obnosu na právní služby pro všech sedm neprávem obviněných aktivistů DS na účet: 183 795 933/0600. 

Petr Andrle