26. listopadu 2008

Názor čtenáře DL

Nejprve bych rád poděkoval za Dělnické listy, které se mi dostaly náhodou do ruky. Konečně noviny, kde se nebojí jít tak nějak proti proudu obvyklému v našich "nebulvárních" denících, vedených bývalými svazáky a ze kterých mi je při jejich čtení dost často s prominutím na zvracení.

Z celého čísla se mi nejvíce líbil článek "Jak se rodí neonacismus". V článku se povedlo uhodit hřebík přímo na hlavičku.

V dnešní době, tak úzkostlivě dbající na jakousi "politickou korektnost" každého, kdo, byť jen reálně "bez přívlastků", popisuje současnou situaci (nejen mezi nepřizpůsobivými občany, bílými, barevnými, tuzemci či cizinci, ale ve všech sférách společnosti), jsou někteří jedinci schopni napadat člověka pro sebemenší názor nesouladící s jejich "salónním liberalismem".

Ze svých věží ze slonoviny (kde samozřejmě nebydlí s rodinným klanem nezaměstnaných sociálních případů a nebudí se po půlnoci když se patnáctičlenná silně opilá společnost vrací "bydlet" do třiplusjedničky nad nimi) se blahosklonně dívají na svět kolem sebe a radí jak tu kterou situaci řešit.

A když se jich pak zeptáte jestli by s někým takovým chtěli bydlet v jednom domě, odpovědí: „Ale o tom to přece není". Tak by mě zajímalo o čem to je. A zatím mi na to dokážou nejuspokojivěji odpovědět Dělnické listy.

Nálepka jakou si Dělnická strana zatím získala ji bohužel moc dobrou reklamu nedělá. Dost často příliš silná rétorika může potenciální sympatizanty odradit, a naopak lákat typy, kteří ze strany udělají jen „skinheadskou soldatesku“, což by byla škoda, protože problém podle mě dokázala jako jediná pojmenovat a uchopit tak, jak to cítí spousta obyčejných lidí, kteří mají na politiku čas maximálně u voleb a mnohdy k nim ani nejdou, protože nemají alternativu.

Hodně zdaru ve vaší politické a publicistické činnosti přeje

Petr Klouzal