20. listopadu 2008

Když umírá demokracie

REPORTÁŽ OČITÉHO SVĚDKA Z JANOVA

Sedmnáctý listopad je dnem „boje za svobodu a demokracii“. Mnoho lidí do pondělního odpoledne věřilo, že systém v České republice je skutečně svobodný a demokratický. Spousta lidí tomu po událostech v Janově věřit přestala. Vraťme se na začátek.

Před několika měsíci došla vedení Dělnické strany (dále DS) prosba o pomoc od občanů z Litvínova. DS na to zareagovala vysláním 12 lidí pod záštitou Ochranných sborů DS, kteří měli situaci na sídlišti Janov zdokumentovat a vyhodnotit. Členové OS-DS byli při svém pokojném pozorování místních poměrů napadeni a uráženi místními představiteli cikánské mafie.

Obraz mafiánského bosse vyhrožujícího naší mladé aktivistce obletěl celou republiku a vzbudil bouři nevole i mezi většinovou populací. Cikáni tehdy napadli 12 lidí a policie to jenom z povzdálí sledovala a nic neudělala. Jak bývá obvyklé, černí rasisté se nebáli v přesile napadnout skupinku českých aktivistů a vyhrožovat jim fyzickou likvidací.

Když se 17. listopadu shromáždilo přes tisíc nespokojených Čechů, tak cikáni už otočili a podle svých transparentů chtějí jen „žít v míru“. Své by o tom jistě mohli vyprávět mnozí místní občané.

Na napadení členů OS-DS strana zareagovala svoláním první demonstrace v Litvínově. Sešlo se několik set lidí a demonstrace nakonec skončila potyčkami s policií, která bránila Čechům ve svobodném pohybu po jejich vlastní republice. Radnice dostala čas na vyřešení (nebo alespoň nějaký návrh řešení) cikánské otázky.

Situací se začala zabývat zelená ministryně za práva podivných občanů Džamila Zvrhlíková z Kazachstánu. Ta se nestyděla jet za cikánskými představiteli organizovaného zločinu v Janově a slíbila jim všemožnou podporu proti místním Čechům.

To nebylo zrovna řešení, které si DS představovala, a proto byla svolána další demonstrace na 17. listopad. Na akci se sešlo přes tisíc Čechů (některá média informovala až o patnácti stech), kteří chtěli vyjádřit svou nespokojenost s cikánským organizovaným zločinem, nepřizpůsobivostí cikánů a také s policejní brutalitou při první demonstraci.

Na náměstí zaznělo několik vydařených projevů českých i zahraničních hostů a také několik písniček od barda DS. Jak jasně dokazují fotografie z náměstí, tak DS přišly podpořit stovky místních obyvatel všech věkových kategorií. Označení naší demonstrace za neonacistickou tak působí obzvlášť absurdně tváří v tvář realitě.

Po skončení programu na náměstí se pochod, teď už pod hlavičkou Autonomních nacionalistů, vydal na povolený průvod do Janova. S členy DS šly i stovky místních lidí. Slyšel jsem jednu místní paní středního věku říkat svému synovi „Nemáš se čeho bát, dnes nám cikáni nic neudělají, chrání nás policie a je nás přece tolik“.

Za několik desítek minut se už dozvěděla, jak hluboce se mýlila. Násilí proti pokojnému průvodu Čechů tentokrát nepřišlo ze strany ozbrojených cikánů, jak bývá zvykem, ale od policistů, kteří mají podle svého hesla ,,pomáhat a chránit‘‘.

Pochod pokračoval poklidně k sídlišti Janov, cestu lemovaly stovky Čechů, kteří ze svých zahrádek či oken domů tleskali našemu průvodu a vítali nás jako osvoboditele. U kruhového objezdu na začátku sídliště Janov průvod pokračoval po určené a povolené trase. Pár lidí se pokusilo odbočit z nahlášené trasy a pokračovat jinou cestou. Na tom jistě není nic špatného, vždyť proč by Češi ve vlastní zemi nemohli jít kam chtějí. To se však nelíbilo policii, která proti nim použila výbušniny.

Lidé na čele průvodu v té době nemohli vědět co se děje vzadu, slyšeli jen výbuchy, proto se chtěli jít podívat zpátky. Policisté, kteří viděli, že se někteří lidé vracejí podívat co se děje s jejich kamarády (na tom opět není nic nezákonného), se rozhodli vytvořit oddělený prostor mezi oběma skupinami.

Bohužel to udělali tak, že přehradili silnici na dvou místech a Čechy, kteří zůstali mezi oběma pruhy těžkooděnců doslova zmasakrovali. Tito lidé se neprovinili ničím jiným, než že šli v určité části průvodu (cca 30-50 metrů od čela). Policie jim nedala šanci odejít a začala je mlátit obušky, přitom nerozlišovala zda se jedná o ženy či děti.

Na vlastní oči jsem viděl jak policista dává ránu šestiletému chlapci (později jsem mluvil s jeho rodiči), viděl jsem jak drobnou dívku srazil k zemi policejní kůň a desítky dalších lidí skončily s lehčími zraněními.

Naši lidé na tento bezprecedentní akt policejní brutality reagovali tím, že se začali v rámci svých možností bránit vším co bylo po ruce. Policie poté na skupiny Čechů útočila jízdou, těžkooděnci, slzným plynem a výbušninami. Po celou dobu zásahu policie nerozlišovala mezi tím na koho útočí. Oběťmi policejního pojetí svátku boje za svobodu a demokracii se tak stávali i místní lidé, novinář, ženy a děti.

Zatímco byl Janov zahalen mraky kouře z ohňů a policejního plynu, plácala mluvčí policie cosi o dobrém a profesionálním zásahu. Dobrý zásah dnes asi znamená to, když neteče cikánská, ale česká krev, která podle našich politiků zřejmě nemá žádnou hodnotu.

Měli jsme desítky zraněných, z toho sedm lidí těžce. Cena, kterou jsme zaplatili, byla vysoká, přesto nás však může těšit fakt, že nám při odchodu tleskaly stovky místních lidí lemujících cestu. Tito lidé si budou pamatovat pravdu o tom co se stalo 17. listopadu 2008 ve dni, kdy zločinci co nám vládnou dali zmasakrovat pokojný průvod lidí protestujících mimo jiné proti policejnímu násilí, ve dni kdy zemřela demokracie. A ani my na to nezapomeneme.

Zamyšlení na závěr. Po druhé světové válce zůstalo na území ČR několik set cikánů. Dnes je jich tu několik set tisíc. Ani při jejich pozoruhodných rozmnožovacích schopnostech se nemohli dostat na dnešní stav bez pomoci komunistů, kteří jich naprostou většinu importovali, dnes již ze zahraničí. Jen zlomek z nich tu v rodové linii žije déle než 60 let.

My je nepovažujeme za Čechy na základě kusu papíru. A oni sami se za Čechy považují jen tehdy, když si jdou na sociální úřad pro dávky. Během dne zazněly na cikánských shromážděních písně vyzývající k zabíjení „bílých“ a k uřezání jejich hlav. Proč bychom se měli přátelit s lidmi, kteří chtějí naše vyhlazení?

Policie si vybrala a chránila nečeské obyvatele Janova tím, že napadla Čechy. Oslava dne boje za svobodu a demokracii skončila v záplavě české krve. Novináři mohou psát své výmysly o neonacistech, ale každý kdo tam byl viděl pravdu.

Langer se může budit ze spaní a prosit nejvyšší správní soud o zákaz jediné opozice dnešnímu krvavému režimu, naší Dělnické strany. My tu však zůstaneme a stále budeme bojovat za práva Čechů na klidný život. Jsme nadále připraveni prolévat svoji krev za práva našeho národa a když dá Bůh, nakonec zvítězíme. 

 

Jiří Petřivalský