Bojovník z Janova: Přišel o prsty,

ale boxu se nevzdá

V době liberálního úpadku, která přeje osobám bez charakteru a s myšlením pro kariéru, najdou se mezi námi lidé – skuteční hrdinové – co neváhají pro své antiliberální nacionální myšlenky bojovat s policií v ulicích a riskovat zdraví i život.

Dvacetiletý Viktor Aufart nezůstal 17. listopadu doma v Olomouci. Odjel se skupinou dalších místních nacionalistů do Litvínova na demonstraci Dělnické strany a následný pochod Autonomních nacionalistů. Ten se mu stal osudným v okamžiku, když se rukama chránil před policejním dělbuchem padajícím z výšky.

„Slyšel jsem jen pískot, pak jsem si všiml, že na rukou mi chybí některé prsty. Chvíli jsem tomu nevěřil,“ popisuje Viktor bezprostřední okamžiky po výbuchu. Předejít tomu nemohl, protože dav lidí, ve kterém byl, sevřeli ze všech stran těžkooděnci a policejní dodávky, navíc proti nim začali najíždět policisté na koních. „Nebylo úniku. Pak začaly padat ty dělbuchy,“ dodal.

Rychlého ošetření se Viktor nedočkal. „Poležel jsem si tam dlouho, sanitka přijela asi až po patnácti minutách,“ doplňuje zraněný bojovník. Vzhledem k tomu, že vozidla záchranky byla v Litvínově ten den připravena již před demonstrací, je zarážející, že na první pomoc čekal Viktor tak dlouho.

Po převozu do nemocnice v Mostě, kde mu umrtvovací látky odlehčily od bolesti, byl okamžitě převezen na chirurgické oddělení pražské nemocnice na Vinohradech a umístěn na jednotku intenzivní péče. Zde zůstal několik dní.

Nyní už je Viktor doma v Olomouci a učí se žít s handicapem. Oporou jsou mu jeho rodiče i přítelkyně. Pozadu s pomocí nezůstali ani kamarádi z nacionálního hnutí, kteří na jeho podporu založili bankovní konto (189 050 430/0600).

Náš bojovník 17. listopadu je povoláním brusič, jeho těžký úraz mu však přirozeně brání vykonávat tuto profesi. Doufá, že v rámci podniku, kde pracuje, bude přemístěn na jinou pozici. „Chtěl bych si dodělat maturitu, třeba i na denním studiu. Pokud zůstanu v práci, budu studovat dálkově,“ říká Viktor, jenž se nenechal svým úrazem srazit na kolena.

Svědčí o tom i fakt, že by se chtěl v budoucnosti věnovat thajskému boxu. Před 17. listopadem se již věnoval boxu klasickému. „Doktoři mi dali naději, možná už za dva roky,“ řekl o svém plánu bojovník. Na nabídku lékařů transplantace prstů z nohy však zatím nepřistoupil. Bylo by to za cenu polykání prášků a zohyzdění dolních končetin.

V sobotu 29. listopadu navštívil zraněného bojovníka předseda Dělnické strany Tomáš Vandas společně s dalšími členy vedení strany a nacionálního jádra. Kromě symbolického daru se Viktor dočkal i ujištění podpory od svých spolubojovníků v řadách Dělnické strany.

„Vinu za Viktorovo zranění nese tento zkorumpovaný režim, který se udržuje u moci prostřednictvím policejního násilí proti mladým demonstrantům,“ řekl Vandas pro DL.

Paradoxně přímo z Olomouce pochází i hlavní organizátor policejní represe v Litvínově, ministr vnitra a kariérista Ivan Langer. Přímo on nese hlavní zodpovědnost za Viktorovo zranění, stejně jako za zranění dalších Hrdinů naší národní revoluce. Nezapomínejme na to při každé akci namířené proti systému.

Martin Zbela