8. dubna 2009

Politici jsou zadlužení na hypotékách, proto se drží koryt

     Vláda padla a v Poslanecké sněmovně začal boj o koryta. Téměř v přímém přenosu můžeme v médiích sledovat nejrůznější dohadování a politické obchody. Píšu sice „politické obchody“, ale s politikou to má jenom málo společného. Nikdo neprosazuje žádný stranický politický program, prospěch občanů už vůbec nikoho nezajímá.  Je to jen a jen boj o koryta.

     Krátce po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o tom, že neexistují žádné důvody k rozpuštění Dělnické strany, jak si přál Íčko Langer, byl tento mafián v televizním zpravodajství očividně šokován a blízko infarktu, že NSS neskáče tak, jak on píská a nevyslyšel jeho přání. Prý nevěděl, že musí něco dokazovat.

     Současné pohledy do tváře expremiéra Topolánka vykazují obdobné znaky: údiv, zmatek, strach. Stalo se totiž něco, s čím absolutně nepočítal - jeho protinárodní vláda padla. Nemám žádných idealistických pochyb o tom, že pád vlády je pouze bojem vyžraných prasat o ještě větší a přeplněnější koryta, ale o něčem to také  svědčí.

     Odchod z nejvyšších funkcí bude pro členy vlády znamenat obrovský zásah do rodinného rozpočtu. Budou se muset spokojit se základním platem poslance nebo senátora 61 400 Kč hrubého měsíčně spolu s 31 900 až 43 300 korunami čistého měsíčně na reprezentaci (Někteří dělníci v mnoha firmách by byli rádi, kdyby jim jejich zaměstnavatelé zajistili aspoň základní ochranné pracovní pomůcky, jak jim to ukládá zákon. Ve svém okolí znám ale hned několik strojařských firem, které už ani neposkytují pracovní rukavice, chrániče sluchu, pracovní oděvy... Čtyřicet tisíc měsíčně na reprezentaci mafiánů je asi tak dvouměsíční příjem celé rodiny, která se živí poctivou prací.), dopravu a stravu.

     Největší propad zažije premiér Mirek Topolánek, který bere nyní 164 900 korun hrubého a 21 100 korun náhrad. Všechny sněmovní funkce jsou obsazeny jinými uchazeči o koryta a nepřichází v úvahu, že by se třeba kvůli Topolánkovi zřídila pár měsíců před předčasnými volbami nějaká jiná parlamentní funkce, na základě které my mohl státní rozpočet okrádat o další statisíce. O přenechání nějaké takové funkce expremiérovi někým jiným nemůže být také ani řeč. Vždyť o tyto funkce jde v první řadě.

     Nejde o politiku. Nejde o prosazování dobrých a potřebných zákonů. Nejde o prospěch občanů a národa. Jde pouze a výhradně o koryta. O parlamentní funkce bývá tradičně tuhý boj, protože za každou z nich, ať už je sebemenší, jsou mnohatisícové příplatky. V poslanecké Sněmovně tak pouze zhruba čtvrtina poslanců „žije“ ze základního platu a náhrad.

     Plat místopředsedy vlády činí 141 600 Kč a ministra 117 200 korun. Na odchodu z vlády paradoxně za současné situace vydělají pouze tři ministři, kteří nejsou ani poslanci, ani senátory. Je to klaun Kocáb, Bendl a Svoboda. Ti dostanou na rozloučenou odchodné ve výši jednoho ministerského platu. Osobně mě docela těší, že pomatený hudebník Kocáb v honbě za dobře placeným korytem uspěl pouze krátkodobě.

     Špinavostí a lží, kterých se neštítil v boji o udržení svého koryta bylo za krátkou dobu až moc. Jeho předchůdkyně Stehlíková aspoň nabídla cikánům práci, čímž paradoxně spáchala politickou sebevraždu. Kocáb ale dokonce požadoval na orgánech činných v trestním řízení, aby nestíhali cizince porušující naše zákony a snažil se jak těm, kteří se na území ČR zdržují ilegálně, tak těm, kteří zde parazitují na slušných občanech a žijí z trestné činnosti a sociálních dávek, zajistit naprostou beztrestnost.

     Ostatní členové vlády na odchodné podle zákona o platech ústavních činitelů mohou zapomenout, neboť zůstávají poslanci či senátory.

     Naše padlá vláda korytářů si zřejmě myslela, že bude u moci dostatečně dlouho, aby se mohli finančně zabezpečit do konce svého života. Jsou teď hodně zmateni, když jim vyschnul onen téměř nevyčerpatelný přísun peněz ze státního rozpočtu.

     A není se čemu divit. Mirek Topolánek splácí hypotéku ve výši 4 600 000 Kč. Petr Gandalovič hypotéku 3 350 000 Kč. Václav Jehlička hypotéku 1 500 000 Kč. Ivan Langer dokonce dvě hypotéky v celkové výši téměř pět milionů. Ondřej Liška dva úvěry ve výši 3 325 000 Kč. Vlasta Parkanové hypotéku 3 660 000 Kč (poznámka autora: tyto částky pocházejí z majetkového přiznání ministrů z loňského léta a jsou k datu 31. 12. 2007).

     Dalším parazitováním odcházejících ministrů a premiéra na státním rozpočtu a kapsách daňových poplatníků je skutečnost, že ještě tři měsíce po odchodu z vlády budou moci používat služební auta s řidičem, a to i k soukromým účelům. Nic na tom nemění ani fakt, že jako zákonodárci budou pobírat desetitisícové nezdaněné příplatky na dopravu.

     V tomto boji o koryta mi nějak uniká podstata samotné existence těchto korytářů. Vždyť své funkce by měli vykonávat pro lidi. Ale oni ty pracující lidi využívají pouze k tomu, aby se jimi nechali živit. Budou volby. Kolika lidem tato skutečnost dojde a budou schopni svým volebním hlasem na tom něco změnit?

Bohdan Grygařík